Pokus číslo 9854 [minipovídka]

Pokus číslo 9854. 9853krát jsem věřil, že to vyjde. 9853krát se opravdu snažil a říkal si, že teď už to opravdu vyjde. A 9853krát jsem se mýlil. Ne trochu. Úplně. Jak je možné, že opět cítím naději? Naději ve chvíli, kdy sázkové kanceláře odmítají vypsat kurz – na jistotu se prý kurzy nevypisují. Já přesto vstávám a vzhlížím k budoucnosti s nadějí. Nadějí pošramocenou – paměť mi ještě slouží. Přesto s nadějí, že tentokrát to může vyjít. Už si neříkám, že to vyjít „musí“. Ale i to „může“ zní mnoha uším jako troufalý optimismus nebo spíše naivita. Je středa 20. července 2016. Pokus číslo 9854 začíná. Věřím, že už další nebude potřeba…

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterShare on Google+0Share on LinkedIn0
Označeno v: Poetické texty, miniatury