Probudil jsem se (opět) hodně brzy nad ránem a vyskočil na mne post Petra Fialy z kapely Mňága a Žďorp – viz obrázek a vyrojily se mraky vzpomínek, které mi nedaly sednout k práci, ale napsat tenhle krátký text, který virtuálně věnuji Petrovi Fialovi (neplést si s panem premiérem):
Držím palce v 61, Petře! Když mi bylo 15 (v roce 93 – foto níže), byl jsem na vašem koncertě v Kyjově a nechal si v šatně s bráchou podepsat vaši knížku z „Nejhoršího jsme uvnitř“. Před 32 lety! Měl jsem tehdy dlouhé krásné vlasy (teď mám pomalu ale jistě postupující plešku). Tak dlouho a ještě o kousek více Mňágu, i vaše soukr. projekty, poslouchám. Díky za ty krásné roky.
Přikládám „naši zatím poslední“ selfie fotku z dubna 2023 v Bounty Rock Cafe v Olomouci. Mimochodem pořadatel tohoto „plesu“ a moc fajn člověk Kamil Andree už bohužel není mezi námi – zemřel přesně před rokem – ale to čekám asi víte.
Od té doby se mnoho změnilo. Vy máte 61. Na mne klepe 47. Moje manželka Zuzana přiznala šediny a je „blond“. Martin Knor odešel z kapely a moc mne potěšilo, že kolem toho nebyla vlna nenávisti, ale nechali jste si to pro sebe! To není moc vidět, že věci takhle končí!
Já jsem mezitím „na polostarší mírně operovaná kolena“ získal hypotéku, kterou snad jednou splatím. Jen budu v 71 letech čekám naprosto plešatý a snad ještě mírně živý. Moje máma „oslaví“ 4. výročí úmrtí a pořád mi moc chybí… i teď se mi derou slzy do očí (proč to pořád tak moc čas od času bolí)… přidávám pár posledních fotek, kde máma ještě měla v sobě kus života. Poslední týdny před smrtí už nebyla mezi námi, i když ještě fyzicky žila…
Když mi bylo 39, bál jsem se hrozně, že taky skončím v invalidním důchodu po mrtvici v 39 jako ona nebo že rovnou zemřu. Pamatuji si ty poslední dny před 39 dodnes – jakoby mi tikala hlava a zrovna mi nebylo vůbec dobře, takže obava, že se „něco“ může stát opravdu byla. Přežil jsem 39 narozeniny (zatím) bez mrtvice a zvládl opravdu o fous i několik vážných životních „nástrah“, kdy jsem tu nemusel být (např. sloup kousek od mé hlavy při autohavárii a ještě pár podobných „radostí“). O mozkové příhodě mé mámy jsem napsal diplomku. Jak nás to zasáhlo – mně bylo tenkrát 13 a našel jsem ji doma polomrtvou. Asi už není záhadou, proč jsem začal studovat psychologii (i když na svou obranu musím říci, že mne opravdu bavila a baví a nejen kvůli mé „anamnéze“).
Božský Keith má 81 a čekám, že fetoval více jak všichni fanoušci Mňága a Žďorp dohromady a stále k překvapení nás všech žije – mimochodem určitě Petře znáte jeho skvělou knížku pro děti „Děda Gus a já“ – ta se bude hodit pro ta vnoučata, která zmiňujete… Naše děti ji milují (vnoučata u nás zatím nejsou, ale snad časem budou).
Chci jen napsat, že sice už v Mňáze nenosíte námořnická trička, která jsem miloval, poskakujete trošku méně (ale pořád slušně!) a prostě věk člověk nezastaví, ale dáváte mnoha lidem stále obrovskou radost a pro mne i určitý „pocit kontinuity života“. O to větší, že vztah s „vámi“ je krom pár lidí, pro mne tím nejdelším a nejstabilnějším a moc si přeji, ať pokračuje minimálně podobně jako ten s The Rolling Stones!! Vše dobré Vám Petře i kapele Mňága a Žďorp! A někdy zase snad inkognito nebo ne-inkognito na viděnou. Váš fanoušek a „naštěstí“ ne váš (ani svůj) psycholog a psychoterapeut Aleš. Díky za tu radost, až na kost!!!
Fotky z akce Námořnický ples, 15. 4. 2023. Na fotce kromě Mňágy a Žďorp je moje manželka Zuzana, kamarád Vojta, „námořník“ Ololodi Šimon a další. Zdravím i Kamila Andree a mou mámu někde tam nahoře…