Už opravdu nevím, co mám dělat. Dříve jsem si myslel, že dostávám nekvalitní či jinak nevhodné notebooky kvůli tomu, že nemám ty správné „frčky“ nebo pracuji v grantu někoho jiného. Jenže tento argument už je minimálně u posledních třech notebooků neudržitelný. Jakési „mini“frčky už mám a něco jsem kupoval z vlastních grantů. Zde jsou mini-příběhy posledních třech notebooků:
1) Opět HP. Zmiňoval jsem v kritériích pro výběr notebooku, že HP opravdu nechci (jeden z mála požadavků, který jsem si kladl). S HP mám poslední roky jenom špatnou zkušenost. A co jsem „nafasoval“? No samozřejmě opět HP, protože jiný notebook se v dané cenové hladině a při „ne“výběru jiných firem nedal vysoutěžit. A světe div se, za 2 roky jsem ho měl třikrát na opravě a nikdy nefungoval bez problémů.
2) Tentokrát Dell. Hurá. Funguje slušně, byl drahý, je nezničitelný. Má ovšem jednu vadu. Krom výkonu byla pro mne důležitá jeho váha, abych ho mohl bez problémů nosit do práce či na pracovní cesty. Notebook je tak o 1/3 těžší než původní HP. Váží jako menší cihla. Proč jsem dostal takový notebook? Musel jsem si v dané cenové kategorii vybrat asi z 5 nabídek. Nic jiného se vysoutěžit nedalo. Jediný lehčí notebook už byl mimo můj cenový strop.
3) No co už… V té době jsem věděl, že na jiné univerzitě, kde jsem teď nastoupil, si budu moci taky koupit notebook, protože se tam nesmí používat notebook odjinud. Tentokrát jsem opravdu pečlivě vyplňoval obecná kritéria pro notebook (nesmí se vybírat konkrétní typ). Na některá kritéria jsem obzvlášť hrdý, např. na to, že notebook nesmí mít CD-romku. Tušil jsem totiž, že jinak se k nízké váze notebooku nedostanu. A jak to dopadlo? Notebook je opět cihla. Těžší než HP a o trošku lehčí jak Dell. Nemá procesor i5 či vyšší, ale i3… sbohem složitější úpravě videa a statistickým programům. Sbohem HDMI portu. Sbohem většímu počtu USB atd. atd. Ale má docela pěknou barvu a plast je příjemný na omak. Neustále cestování ale asi nepřežije…
Co se stalo? Na poslední chvíli „někdo“ zkrouhnul rozpočet a v dané kategorii a při nemožnosti plného výběru notebooků, už nebyl žádný, který by naplňoval moje kritéria (i vzdáleně). Aby to nebylo málo. Notebook má i CD-rom jako bonus… aby náhodou nebyl lehký. Ach jo…. Asi se začnu živit prodejem univerzitních notebooků…
PS: Ano, chápu, že mnozí lidé nedostanou notebook žádný. A jsem rád i za ty moje. Pracovat se na nich samozřejmě dá. Jenže tady nejde o peníze nebo nepokoru. Tady jde o absurditu, že i když člověk má peněz dost, nemůže dostat, co si přeje a vyhovuje mu. Vivat univerzitám a jejich „automatickým nákupním systémům“, které mají vše ulehčit a šetřit prostředky, ale způsobují obvykle přesný opak.