Je jednoduché definovat „klasickou“ práci pomocí vnějších kritérií – jako přítomnost na nějakém místě nebo produkování hmatatelných výstupů. Jak ale definovat práci a její hranice, pokud se odehrává z části v naší hlavě a často si toho dokonce nejsme ani vědomi? Je možné najít hranici a oddělit práci a „nepráci“ u profesí, u kterých práce znamená zejména myšlení a dlouhé období inkubace? Třeba u takového vědce. Pracuje, pouze když přemýšlí a píše, nebo i když lelkuje v tramvaji? Je workoholik, když přemítá o problému při rodinné večeři? Tato druhá část se zaměřuje na to, jak můžeme ohraničit „bezbřehou práci“ pomocí času či úkolu. Zabývá se také plánováním a možnostmi, jak se „přepnout“.