Sedm minut před odjezdem vlaku do Brna. Nedaří si mi napumpovat píchlé kolo novou pumpou. Předodjezdový stres s dětma šikovnosti nepomáhá. Upocený dobíhám s kolem na nádraží. Na zádech těžký batoh, na něm tři helmy na kolo, dva nové pláště a velkou pumpu. Pátek odpoledne. Nástupiště je narvané. Do vagonu pro kola si do uličky sedá třída děcek jedoucích z Jeseníků. Ptám se, kam až jedou. Prý do Brna. „Dopr….“, napadá mne (no spíš něco ostřejšího). Měl jsem v plánu si ve vlaku vyměnit přední kolo a další maličkosti, ať můžu v Brně vyrazit na kole a dát batoh ženě do autobusu. No jo „plánům bychom spíš měli říkat ‘odhady’, protože ničím jiným nejsou,“ píšou v knize Restart. Měl jsem si kolo spravit už doma… V kupé je překvapivě prázdno. Jen dva lidé kromě nás pěti. Napadá mne, že můžu duši a plášť vyměnit tady. Přeskakuju děcka posedané na zemi a snažím se uvolnit rychloupínák předního kola. Třída mne pozoruje. Ať se snažím, jak se snažím, nejde to. Pamatuju si, že jsem ho dotáhl vší silou a ještě přišlápl nohou. Ach jo. Po deseti minutách to vzdávám. Aspoň jsem udělal radost jedné školní třídě. Procházím do vedlejšího vagónu a hledám někoho silnějšího. Samé holky a starší paní. Ve čtvrtém kupé sedí rodinka. Pán má biceps na ruce jako já stehno a skoro dva metry. „Dobrý den pane. Vypadáte, že jste silný a já bych někoho takového potřeboval, aby mi povolil rychloupínák na kole. Nepomohl byste mi, prosím?“ Rodinka se na mne dost pobaveně podívala, ale pán se naštěstí zvedl a šel se mnou do vedlejšího vagónu. Má větší prsty a je pro něho problém strčit je mezi kotoučovou brzdu a rychloupínák. Jednou. Nic. Podruhé. Nic. Začínám se bát, že to nezvládne. Potřetí se zapře a dát do toho veškerou sílu… a rychloupínák se povoluje. Třída se usmívá. Pán a já taky. „Díky moc!“ říkám. Vítězně přeskakuju s předním kolem v ruce třídu… a v hlavě mi zní (hloupá) písnička z mládí: „A že si slabší tak na to ser předměty různý do ruky ber“. Není třeba být silný, ale umět si poradit. I když, někdy by se to fakt hodilo. Měl bych na tu horolezeckou stěnu chodit častěji…
Rubriky