Přepis rozhovoru se mnou, který proběhl na téma strach z budoucnosti na ČT 1, Studio 6, dne 24. 2. 2025 od 6:50. LINK (nebo v celém Studiu 6 od 52:10 min). Doplněno o pár informací, které se v rozhovoru nestihly. Po tomto přepisu následuje stručné shrnutí hlavních bodů rozhovoru v odrážkách, které je doplněno o pár bodů, které se do rozhovoru nevlezly (týká se zejména: příčiny, proč máme strach, co dělat s tímto strachem, práce s médii, komunikace s dětmi).
Poznámka: Přepis rozhovoru mírně některé formulace upravuje – např. je jemně upraven slovosled, když byl špatný, vypuštěna jsou opakující se slova. Význam byl ponechán beze změny. Změn je naprosté minimum.
Link: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096902795-studio-6/225411010100224/cast/1098536
Rozhovor Aleše Neusara s redaktorkou České televize v pořadu Studio 6
Redaktorka: Dnes přesně tři roky trvající ruská invaze na Ukrajinu, ale taky třeba konflikt na blízkém východě, dynamický vývoj umělé inteligence nebo klimatická změna. To všechno jsou témata, která mohou každý den negativně ovlivnit psychiku člověka a přinášet obavy z budoucnosti. Alespoň částečně může člověk s nepohodou zdánlivě bojovat. Řekněme, drobnostmi, fyziologické procesy, které vedou ke zlepšení nálady, přináší třeba pobyt v přírodě. Na denním světle pomoc může také splnění malého úkolu, který si člověk sám stanoví. Štěstí zvyšuje i hořká čokoláda, smích a fyzický kontakt s lidmi nebo zvířaty. V tématu teď pokračujeme, naším hostem je Aleš Neusar, psycholog z Katedry psychologie Ostravské univerzity. Dobrý den vám přeji.
Aleš Neusar: Dobrý den.
Redaktorka: Jaké všechny tlaky v současnosti na lidi negativně doléhají?
Aleš Neusar: No máme to teď trošku složité, protože teď těch věcí máme opravdu hodně. Vedle máme válku, něco se děje na Slovensku, třeba i ten rozvoj AI, který jste zmínila. Čili těch věcí, které se jakoby hroutí, nebo které se v současnosti mění, je opravdu hodně čili takový ten multiplikační efekt opravdu je.
Redaktorka: A vy sám to pozorujete ve své praxi, že tedy přibývá lidí, kteří mají z toho, co se děje ve světě, mají prostě opravdu strach z budoucnosti?
Aleš Neusar: Určitě ano, ale na druhou stranu musíme říct, že ti lidé tady byli vždycky. Když se třeba blížil rok 2000, tak se lidi báli toho přelomu roku 2000. Jenom se to vlastně proměňuje a opravdu teď je toho o něco více. Volby v Americe, kdo vyhrál a podobně. Čili, teď je toho víc, víc obavy, jak bude fungovat. Čili přece jenom, teď to máme malinko složitější a ty poradny se samozřejmě, včetně mé, plní takovýmito lidmi.
Redaktorka: Ono se stává, že ten strach z budoucnosti bývá možná častým tématem některých konverzací skupiny přátel, třeba i na sociálních sítích, tak pomáhá tyto obavy sdílet v něm? Anebo naopak by člověk se měl takovým skupinám vyhýbat?
Aleš Neusar: No, to je dost těžká otázka, ale díky za ni, sdílení samozřejmě pomáhá. Nicméně otázka, kde sdílíme, protože právě třeba ty skupiny na sociálních sítích mají tendenci spíše polarizovat a jakoby extremizovat ty názory. Pokud budeme sdílet v nějaké skupině, kde se budeme bavit o různých možnostech racionálně, například jak jste měli v teď v Hyde Parku teďka Stevena Pinkera, že sice ten svět vypadá, že se hroutí k horšímu, ale ve skutečnosti to tak není. Ano, máme teďka více válek, ale většina ukazatelů jde spíše k lepšímu v posledních letech. Čili pokud se budeme bavit více racionálně a opustíme naši přirozenou iracionalitu, která je nám samozřejmě velmi blízká, tak se to může i zlepšit. Bohužel na těch sociálních skupinách nebo v těch malých skupinkách spíš máme tendenci se extremizovat a utvrzovat se v těch názorech, které už máme, což často nemusí vůbec nápomocné.
Redaktorka: Jak člověk může poznat, že by mu pomohla už skutečně psychoterapie?
Aleš Neusar: No těžké říci, sám jsem terapeut. Jednoduše se dá možná říct, pokud už máte pocit, že to nezvládáte sami. Pokud máte pocit, že už ten život váš nemůže takhle pokračovat, nezvládáte práci, nezvládáte vztahy, tak v té chvíli nejspíše je čas právě třeba na psychologickou, případně nějakou jinou pomoc.
Redaktorka: Jak už jsem říkala v tom úvodu, že pomáhá zaměřit se na nějaký každodenní život na malé drobné radosti. Nicméně, jak to člověk může poměřovat, pokud se ty drobné radosti zdají, řekněme v porovnáním s těmi negativními zprávami, banální.
Aleš Neusar: No tohle je takový syndrom vojáka, nebo když mi někdo přijde do poradny, to samozřejmě nemůžou jmenovat, a zažil válku v Afghánistánu nebo Kosovu, tak mu pak přijde třeba, že si jeho manželka kupuje kabelku, naprosto nesmyslné. Ale my se vlastně musíme vědomě snažit nutit vidět i to dobré a vlastně trošku se zříct i těch médií, dát si trošku informační dietu, méně kontrolovat ta média. Třeba jedenkrát, dvakrát za den a ne osmnáctkrát, protože samozřejmě svět a zprávy, to znáte, jsou zaměřené spíše na nové a negativní. Vemte si, že svět se neustále zlepšuje, jak třeba říká Steven Pinker, ale on se zlepšuje typicky po malých krůčcích, takže za 30 let. Vemte si, já nevím, úmrtnost dětí, spoustu nemocí, úmrtnost na určité typy rakovin. To se neuvěřitelně zlepšilo, ale ty velké průšvihy typu války, změna režimu a podobně, to se stává velmi často, velmi rychle nebo velmi nečekaně, takže my potřebujeme i trošičku změnit tu naši optiku a nutit se do toho, abychom vlastně trošku obelhali ten náš systém, který je samozřejmě evolučně nastavený na to bát se nového. Nicméně kolikrát už jsme se v životě v báli změny režimu, nebo že přijde fašismus nebo bůhví co. Ve většině případů se to nestalo, Prosím vás, tím neříkám, že se to tentokrát nemůže stát. To rozhodně ne. Já nejsem falešný optimista.
Redaktorka: Jaké dobré návyky by mohl člověk do každodenního života začlenit, aby si tu radost vlastně přinášel těmi drobnostmi a možná se na to i nastavil.
Aleš Neusar: No, jedna z věcí je teda třeba výběr médií. Já to třeba dělám tak, že si vybírám různá média, každé trošku jiné, a tak si to skládám. A zároveň to nepřeháním. Další věc od těch médií je se samozřejmě i odpoutat. Dechová cvičení. Chodit do přírody ztišit ten organismus. Vemte si, že ten náš organismus, ta naše duše je neustále týraná tím, co se děje na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, v Americe, covid a podobně. Ono my nejsme schopni tohle zvládat. Čili my se potřebujeme od toho i vzdálit. K tomu pomáhá samozřejmě nějaké meditační cvičení, mindfulness. Nebo Daniel Siegel mluví třeba o „Awake“ (kniha D.S.), že vlastně jakési různé techniky, jak právě zvýšit nějaký odstup od toho, co se děje. Více se zaměřit na naše tělo. Já nevím, třeba relaxace a podobně. Dát si nějaké rituály do toho dne, že třeba plácnu, když vstaneme tak jednu půlhodinu hodinu nesledujeme zprávy. Promyslíme si, co ten den chceme dělat, protože i když je válka na Ukrajině, my stejně potřebujeme vzít naše děti do školy. Já stejně musím jet sem do Ostravy, do práce na univerzitu, kde dneska učím. Pak se zase budu vracet do Olomouce, do svojí poradny a domů. Čili ten život prostě pokračuje.
Redaktorka: Je důležité uvědomit si řekneme i věci, za které člověk může být vděčný.
Aleš Neusar: Určitě, jasně, tak to je jedno z těch nejklasičtějších cvičení, se kterým přišel Martin Seligman, zakladatel pozitivní psychologie. Takové to, jakože než půjdete spát, tak si řeknete tři věci, které se ten den povedly a taky si řeknete, jak já jsem tomu třeba přispěl. Jo, malinké cvičeníčko, ale ukazuje se, že krátkodobě nemá efekt žádný, ale když tady tohle děláte, řekněme 3, 4, 5 měsíců, tak zjistíte, že máte trošku lepší pohled na svět. A být mírným optimistou, neříkám přehánět to, nám prostě pomáhá, protože my nemůžeme pořád pesimisticky vidět jenom špatné věci, protože těch samozřejmě je a bude strašně moc. Svět není ani dobrý, ani špatný a je na nás, co si z toho budeme vybírat.
Redaktorka: Připomíná psycholog Aleš Neusar. Velmi pěkně vám děkuji za rozhovor, za vaše rady, hezký den a na shledanou.
Aleš Neusar: Díky na shledanou.
Stručné mírně rozšířené shrnutí hlavních bodů rozhovoru v odrážkách
Některé příčiny obav
- Multiplikační efekt současných krizí
• Lidé nezažívají jen jednu krizi, ale jejich překryv – geopolitické napětí, ekonomickou nejistotu, klimatickou změnu
• Tento překryv vytváří u mnohých lidí pocit, že „všechno se najednou hroutí“
• Mozek má tendenci vytvářet katastrofické scénáře, když vidí více hrozeb současně
• AI, VR atd. rozvoj, který nevíme, kam to bude pokračovat, zdali nás stroje nenahradí apod. - Ztráta předvídatelnosti
• Lidský mozek potřebuje určitou míru předvídatelnosti pro pocit bezpečí
• Současná doba přináší rychlé změny v mnoha oblastech
• Tradiční jistoty (demokratické a nějak liberální instituce, role USA v NATO, mírová Evropa) se zdají být ohroženy - Informační přetížení
• 24/7 zpravodajský cyklus vytváří dojem neustálého ohrožení
• Sociální sítě zesilují negativní zprávy a emoce
• Algoritmy nám často ukazují to nejvíce alarmující - Obáváme se, protože mnoho věcí víme
• Víme, že při dlouhém pobytu můžeme dostat rakovinu kůže (dříve se to nevědělo)
• Víme, že i střídmé pití alkoholu našemu tělu škodí
• Víme, že nám škodí kouření
• Víme, že používání aut napomáhá změně klimatu a ani nezlepšuje ovzduší – přesto ale autem často jezdíme.
• Mnoho věcí se dříve vůbec neřešilo, ať už z nevědomosti, nebo prostě jsme na to neměli kapacitu. - „Kmenové chování“
• Ve skutečnosti se nezabýváme často evidencí, jak se „věci mají“. Spíše hledáme něco, co podporujeme naši skupinu a naše názory, navzdory realitě. Nehledáme často fakta. Tak se utvrzujeme v mnoha omylech a nezdravých postojích (hezky o tom píše např. Daniel Kahneman – oba bestsellery jsou i v češtině). - Formování jsme byli světem bez vědy
• Jak zmiňuje Steven Pinker, historicky jsme po většinu časů nebyli formování vědou. Věda je proto divná, neintuitivní pro většinu lidí a u velkých otázek se často spoléháme na to, jak to mají jiní lidé, nebo na intuici, místo důkladné analýzy. Pak bychom přišli na to, že se například mnohé věci zlepšují. Nicméně naše duše může mít pocit, že jde vše do kytek. Třebas jen kvůli tomu, že skončilo naše mládí a to, co bylo v mládí je „přece vždy skvělé“.
Terapeutická doporučení
- Práce s alternativním „příběhem“
• Pomáhat lidem identifikovat, jak současný „příběh krize“ ovlivňuje jejich život
• Hledat alternativní příběhy odolnosti a zvládání, dobrého světa
• Příklad: „Když říkáte, že se cítíte bezmocní – vzpomeňte si na situace, kdy jste navzdory těžkostem dokázali jednat.“
• Mně osobně pomáhá setkávat se se staršími moudrými lidmi, kteří toho hodně zažili. Třebas ještě pamětníky 2. světové války. Někteří tito lidé přežili tolik režimů, že už vědí, že i tento režim zase většina lidí zvládne. Dodávají nám vlastně perspektivu, odstup.
• Nežijeme v dokonalém světě – a byl by obrovský problém o něj usilovat, jak říká S. Pinker. Dokonalý svět – to je svět ve vězení, autokratický režim, něco dokonale jistého! - Pojmenovat si toho „strašáka“
• Pojmenování „strašáka nejistoty“ – jak vypadá, kdy přichází, co jej ovlivňuje, co ho zlepšuje?
• Mapování vlivu strachu na různé oblasti života
• Hledání „území života“, kam strach nemá přístup (hledání jiskřivých okamžiků, hledání výjimek). - Posilování preferovaného příběhu
• Dokumentace momentů zvládání (často zapomeneme, co jsme již zvládli. pomáhají např. fotky)
• Četba. Např. zmiňovaný S. Pinker hezky ukazuje, že ve skutečnosti se má máme stále poměrně dobře téměř ve všech oblastech. Sazmořejmě je tu válka a není to dobré, ale mnohé oblasti fungují násobně lépe jak před 50, 100 nebo 200 lety.
• Vytváření „klubu života“ – spojme se s lidmi, kteří sdílejí podobné hodnoty a budou náš „dobrý zdravý příběh“ posilovat.
Praktická doporučení pro každodenní život - Strukturování dne
• Ranní rutina bez médií (první hodinu po probuzení)
• Pevné časy pro konzumaci zpráv
• Večerní rutina pro kvalitní spánek
• Pravidelné „digitální detoxy“ (i pár hodin je fajn) - Tělesné techniky
• Dechová cvičení (4-7-8 technika: nádech na 4, zadržení na 7, výdech na 8)
• Progresivní relaxace před spaním
• Pravidelný pohyb v přírodě
• Různé techniky zklidnění, zakotvení (dá se kdeco najít na YouTube) - Sociální strategie
• Vytvoření „podpůrného týmu“ důvěryhodných lidí
• Pravidelné osobní setkávání (nejen online)
• Sdílení obav ve strukturovaném a bezpečném prostředí
• Zapojení do lokální komunity
Nastavení konzumace médií
- Vytvoření „informační diety“
• Maximum dvakrát kontrola denně pro zprávy
• Výběr dvou až tří důvěryhodných zdrojů (což je velmi těžké)
• Střídmé používání sociálních sítí – menší zapojování do agresivních diskusí
• Nastavení „zpravodajského bloku“ na cca 20 – 30 min denně - Aktivní práce s informacemi
• Rozlišování mezi fakty a interpretacemi
• Hledání různých úhlů pohledu
• Sledování dlouhodobých trendů místo denních výkyvů
• Zaměření na oblasti, kde můžeme něco ovlivnit - Digitální hygiena
• Odstranění zpravodajských aplikací z domovské obrazovky
• Vypnutí push notifikací
• Používání aplikací pro sledování času na sociálních sítích
• Vytvoření „médií-free“ zón v domě (je jednodušší v některé místnosti média nepoužívat, než si je zakazovat globálně).
Práce s dětmi a rodinou
- Věkově přiměřená komunikace (s ohledem na specifika daného dítěte, nejen věk)
• 3-6 let: základní ujištění o bezpečí, minimální expozice zprávám
• 7-11 let: jednoduché vysvětlení situace, prostor pro otázky
• 12+ let: otevřenější diskuze, pomoc s interpretací zpráv - Praktické strategie
• Rodinné rituály
• Společné aktivity bez technologií
• Vytvoření „krizového plánu“ pro úzkostné momenty
• Podpora dětských zájmů a koníčků - Budování odolnosti
• Učení kritického myšlení
• Rozvoj empatie a pomoci druhým
• Posilování rodinných vazeb
• Vytváření pozitivních vzpomínek
• Vzdělávání dětí k moudrosti (např. že omyl je možný a určitě se stane; dobrý člověk není neomylný a věda taky ne)
Prevence
- Budování psychické odolnosti
• Pravidelná reflexe vlastních hodnot
• Rozvoj copingových strategií
• Investice do vztahů a komunity
• Práce s vlastními limity - Aktivní přístup k budoucnosti
• Plánování v různých časových horizontech
• Vytváření „záložních plánů“
• Rozvoj praktických dovedností
• Finanční a materiální příprava (mít finanční rezervu; diverzifikace rizik) - Společenská angažovanost
• Zapojení do lokálních iniciativ
• Podpora demokratických institucí
• Budování mostů mezi různými skupinami
• Sdílení pozitivních příkladů změny