Pár ukázek z mé poetické tvorby…
***
I to, co zlobí,
když není,
zlobí.
(1.11.02)
***
Paní se mračí,
což asi značí,
že života chvíle,
nevidí bíle.
(září 02)
***
Čeho se bojíš?
Pohledu?
Doteku?
Kouše snad
Krása vnad?
Co tu ještě stojíš?
No tak. Ráz, dva, tři,
Hluboký nádech, pomalý výdech,
Jeden krok, druhý krok…
… „achh“
Jsem na Tebe hrdý.
(2.11.02)
***
Už zase letím
Na držku sletím
(12/6/2014)
***
Už jsem to skoro měl.
Už jsem to skoro cítil,
skoro měl na dotek.
Ale pak se to rozpadlo.
A já civím do světla žárovky,
tupý a smutný.
(98?)
***
Člověk je tvor, který si umí odepřít TO, co by chtěl, jenom kvůli TOMU, aby mohl být na výši před těmi, kteří si TO neodepřou.
(98)
***
Člověk je vůl.
(I já jsem člověk.)
(98?99?)
***
Vstává, protože se to sluší.
Jí, protože musí.
Pije – nechce být dehydrována.
Žije, protože neví, jak zemřít.
(99?)
***
Usnout a spát …
… navěky.
(říjen 02)
***
Na motivy autorského čtení v Ponorce, Olomouc 12. 10. 02
Básníku Vítovi Kremličkovi
Básník se snaží – básnit.
Lidé se také snaží – poslouchat.
Moc mu to nejde.
Lidem to také moc nejde.
Tuším, že až básník odejde,
mnohým na tom nesejde.
Ale, já mu děkuji.
Děkuji za spánek, který snáší.
Ústa se jí pootevírají a zdá se, jakoby se smála.
Skládáš krásné básně.
***
Nejen blb
Ale i neblb
Občas píše jak blb.
P.S. Slovo „píše“ lze libovolně zaměňovat. Vznikne tak nová, zcela pravdivá „báseň“.
(27.10.02)
***
Cesta tvá,
Ve mně plá.
(2.11.02)
***
Tam tomu, co je tam a ne tady
Ne, že bys nebyl.
To ne.
To bych si nedovolil.
Proč ale dáváš?
Proč ale bereš?
Proč – ty víš?
Ne, že bych pochyboval.
To ne.
To bych si nedovolil.
Proč ale nechápeš?
Proč ale necítíš?
Proč – ty víš?
Ne, že bych vyčítal
To ne.
To bych si nedovolil.
Proč ale nevidíš?
Proč ale neslyšíš?
Proč – ty netrpíš?