„Jednou z nejvýraznějších charakteristik naší kultury je skutečnost, že všude kolem nás se z různých úst line neskutečná spousta sraček. Vědí o tom všichni a každý z nás to má trochu na svědomí.“ Harry G. Frankfurt, 2005
Odborné články byly vždycky z části zavádějící, proto bychom si na ně měli dát pozor. Až příliš často nestoudně generalizují, přehání, zapomínají na kontext nebo jsou úplně smyšlené. Současný tlak na publikování a masifikace vědy tomu moc nepomáhá. Místo hledání odpovědí na vznešené otázky a snahy o upřímnou reflexi reality kolem nás, se tak často zabýváme jen tím, abychom napsali „něco publikovatelného“. Z tohoto důvodu je závěr H. G. F dnes ve srovnání s rokem 2005 ještě pravdivější, než byl v roce 2005. O situaci před padesáti šedesáti lety, kdy nutnost publikovat ve většině institucí téměř neexistovala, nemluvě.
Cílem příspěvku ale není nadávat na systém či neschopnost autorů napsat „nesračku“. Záměrem je prozkoumat složité volby a dilemata, se kterými se autoři chtě nechtě musí popasovat, a které značně ovlivňují i kvalitu samotného článku.
Během performance příspěvku se diváci setkají s M. D., který se bude snažit nepropadnout publikačním nečestnostem. K těm ho bude navádět siréna Ada. M. D. (Aleš) i Ada (Magda Ada Johnová) také z šuplíku vytáhnou ukázky své poetické tvorby: za účelem demonstrovat, jak lehce se dá v kvalitativním výzkumu ubít jakýkoliv význam.[:]