Nedávno se nám narodilo další dítě a já jsem si poprvé v životě všiml, jak se rodičů někdo neustále ptá, zdali jsou jejich děti „hodné“. U starších dětí se to možná ještě dá pochopit. Ale jak tomu rozumět, když jde o tříměsíční miminko? Je „zlobivé“, protože pláče, když má hlad? Je zlobivé, když pláče, protože se mu chce čurat? Je zlobivé, protože má prdíky? Je zlobivé, protože se cítí nepohodlně v náruči? Chápu, že je to pouze otázka, u které se lidé ptají na jinou otázku (např. Je spokojený? Nemá problémy? A co vy, rodiče? Nehroutíte se z toho?). Přesto se mi nepodařilo při posledním dotazu zachovat klid v duši a řekl jsem, že mi to přijde jako hloupý dotaz. Malé miminko má své potřeby a pláče, pouze když je zanedbáváme nebo nechápeme – pláč je forma komunikace. Ostatně ani u starších dětí o hodnost nestojím. Přál bych si mít děti, které mají názor, byť nemusí být stejný jako ten můj. „Hodní“ byli voliči komunistů… atd. atd… No možná jsem se mohl udržet… Ale stejně… tuhle hloupou otázku bych nejradši zrušil… PS: obávám se, že se spíš budu muset naučit toleranci 🙂
Rubriky