Pomalu mě přechází dobrá nálada. Více jak týden po nastěhování do bytu, kde se před měsícem měnily stupačky a odpady nám teče pouze studená voda z provizorního kohoutku na WC a v koupelně, plynová trubka trčí ze stěny, netopíme a nejde plynový sporák.
Proč? Opakovaná totální neschopnost a neprofesionálnost vodařů, topenářů a zedníků.
V neděli mě to dovedlo k zoufalému aktu dodělat aspoň něco v bytě sám.
Mám malé zkušenosti. Pocházím z paneláku a můj zručný taťka vždy uměl všechno „líp“ jak já nebo brácha a tak nás k ničemu nepustil.
Něco jsem ale za ta léta přece jen odpozoroval. A hlavně se mi před časem podařilo překonat strach vůbec se do něčeho pustit. Když to zvládnou i lidé ne nejbystřejší (= často ti, co jdou na učňáky; pro úplnost musím zmínit, že v mé třídě na ZŠ byly i výjimky), musím to přece s pomocí telefonu, internetu, dotazu v obchodě a jakési praktické inteligence taky zvládnout.
A tak jsem v neděli ráno kolem osmé zajel do obchodu a koupil, co jsem si myslel, že je potřeba. Proces dlouhý. Do obchodu jsem jel třikrát. Během dne jsem vypil 3 piva „ať mi to pálí“ a pro snížení hladinu stresu. Ať to zkrátím…
Co se povedlo:
– pračka pere (přípojka na vodu a vyvedení odpadu);
– sušička suší (vyvedení odpadu);
– sprchová baterie nasazena (zkoušení redukcí různých velikostí; voda je utopená hluboko za kachličkami; 3 hodiny hraní si, aby byla baterie nasazená rovně a zároveň neprotékala voda);
– připojení vody a odpadu v dřezu;
– hrubá omítka na ty největší díry;
– akrylový tmel na popraskaný strop a stěny a další vysprávky;
– vymalování části kuchyně, ať se může brzy vystěhovat gauč z dětského pokoje a děti si mají kde hrát;
– velmi, velmi, velmi provizorní přidělání závěsu do sprchového koutu;
– nasazení provizorního kohoutku se studenou vodou pro děti a položení velkého kýblu pod něj (umyvadlo bude „někdy“, protože nemáme pod něj skříňku a nabídky od truhlářů mi přišly předražené; nejspíš se stanu truhlářem příští týden);
– úklid kvanta nepořádku na společné chodbě.
Co se nepovedlo:
– voda v kuchyni neteče (nechápu proč, když nemá svůj uzávěr; přesto neteče, i když v trubce nějaká zbytková voda byla???)
– myčku jsem ani zapojovat nezkoušel, byť by to provizorně určitě šlo (nechci ale, aby vše doma bylo provizorní navěky);
– sehnat spolehlivého topenáře, co napojí hlavní přívod plynu a radiátory (nikdo nemá čas a ti co měli, opakovaně nedorazili).
V osm večer jsem přečetl kraťounkou pohádku dětem a šel si sednout do kuchyně. Radostné vyčerpání. Navíc pochvala od mé ženy, která nečekala, že se toho tolik povede. Následuje úklid a jeden díl Přátelé.
Poznámka: Děsí mě budoucnost, kdy na učňovské školy v současnosti chodí už opravdu jen ti opravdu nejslabší. Musím doufat, že alespoň v některých případech půjde o lidi, kteří nejsou hloupí a manuálně nešikovní, ale pouze měli v období dospívání jiné zájmy, než školu. Na druhou stranu mne těší, že se ze mne za poslední rok a půl nechtěně stal částečný zedník, malíř, obráběč, truhlář, vodař, elektrikář… Aspoň už mne nikdo tak lehce nenapálí nekvalitní prací a umím si lépe představit kolik co stojí a jak dlouho to trvá. Bez neschopnosti řemeslníků bych na to nepřišel. Díky!! (Jen příště budu platit později nebo vůbec).
A na úplný závěr omluva řemeslníkům. Mezi učiteli na VŠ, což je jedna z mých hlavních prací, je taky většina z nás neschopných. Nejste tedy více neschopní. Gaussova křivka je v každém oboru bohužel neúprosná. (A navíc ti schopní obvykle nemají na poslední chvíli čas, protože jsou schopní a mají proto práce dost.)